Třikrát Albert Voorn: ohnutí, kontrola a tempo
Na sklonku ledna již po několikáté zavítal do areálu Equine
Sport Center Olomouc renomovaný holandský jezdec, stříbrný medailista
z olympijských her v Sydney, Albert Voorn.
Albert Voorn je známý svým revolučním přístupem
k tréninku koní a jezdců. Jeho systém, který napříč jezdeckým světem sklízí
i kritiku, zakládá na udržení přirozeného pohybu koně a jeho minimálních
změnách ze strany jezdce. Letošní
třídenní soustředění by se dalo shrnout třemi slovy: ohnutí, kontrola a tempo.
V rámci prvního dne Voorn účastníkům zdůrazňoval
především důležitost vnitřní otěže. Zatímco většina tréninkových systémů
vychází z vnější otěže jakožto zdroje opory pro koně, Voorn razí heslo
„vnější otěž dává to, co vnitřní otěž bere.“ Jednoduše řečeno, chcete-li točit
doleva, použijete jemně levou otěž a pravou otěž koni mírně nabídnete. Tímto je
koni dovoleno kopírovat tělem linii kruhu či obratu, zatímco zůstávají jemní a
uvolnění, kdežto „silná vnější otěž vytváří silného a ztuhlého koně.“
První skokové cvičení tak bylo navrženo pro zdůraznění a
zapamatování tohoto faktu. Po klasickém řádném uvolnění koní, které dbalo i na
uvolnění jezdců, byl absolvován kurz s překážkami na kruhu na obě ruce,
v jehož rámci jezdci také trénovali krátké obraty; vše za pomoci vnitřní otěži. Často zdůrazňovanou
upomínkou však byla potřebná jemnost nejen obou otěží, ale i všech dalších
pomůcek. „Zatímco dáváme zádrž nebo používáme holeň, musíme se neustále snažit,
aby naše pomůcky byly co nejjemnější a my v sedle dělali co nejméně,“
hlásal holandský trenér.
Jeho prvotní trénink pomohl mnoha koním k uvolnění a
tak byla heslem druhého dne kontrola. Jezdci již zvládli Voornovy základní
praktiky a nyní se za jejich dodržení snažili o maximální kontrolu nad svými
čtyřnohými partery. Dvojice tak absolvovaly parkur, který byl nejprve rozdělen
na části a ztížen o přechody do kroku po každém skoku. Často opakovanou chybou
zde byl tlak rukou směrem dolů. „Pokud ruka vytváří tlak směrem dolů, pouze tím
dělá koně silnějším. Pokud nás kůň potáhne, ruka tento tlak drží, zatímco
udržuje přímou linii mezi loktem a hubou koně. Jakmile kůň přestává tahat, ruka
jezdce okamžitě povoluje,“ vysvětloval Voorn. Poté byl celý parku absolvován
v kuse. „Po skoku vždy zpomalíme, ujistíme se, že nás kůň netáhne, a poté
můžeme obnovit požadované tempo. Přidat na tempu můžeme pouze v případě,
je-li náš kůň uvolněný. Snažíme-li se zlepšit tempo u koně, který je ztuhlý a
utíká s námi, pouze násobíme již existující tlak,“ dodal trenér.
V neděli všechny dvojice zakončily třídenní učení
plnohodnotným parkurem. Během něj bylo stěžejní stálé tempo, neboť „skok je jen
další ze cvalových skoků, a máme-li dobré a neměnné tempo, vzdálenost přijde
sama.“ Toto tempo měli jezdci jednoduše udržet pomocí vnitřní nohy dopředu,
která byla důležitá zejména při zpomalování. Voorn totiž své svěřence učil, že
při zpomalování nesmějí dávat holeň, stejně jako v autě nedáváme
k brzdě plyn.
Všichni jezdci byli v neděli schopni zachovat správné ohnutí
dovnitř kruhu a udržet koně uvolněné a na kontrole, což Albert Voorn obzvlášť
ocenil. Po finální nedělní hodině tak konstatoval, že „mu čeští studenti
udělali velkou radost.“